Časopis Regionální knihovny Karviná

Sova 27 / 2008

Úvod
Konkurs plastyczny
"Baśnie i legendy znad Olzy"
Z historie písma
Nejen pro čtenáře!
Odpoledne poezie
Modernizace zařízení FK
Z programu FK Karviná.
Děti kouzlí z papíru
Novinky u MICu
Čtení s hvězdami
Výměnný fond IO
Co si přečtu...
Pozvání přijal ….
Víte, že …
Olympijské klání v knihovně
Dokolečka dokola, karneval už
Přehled připravovaných akcí
Vyhledávání

  Zadej text hledání:



Odkazy
Regionální knihovna Karviná
Inf. portál knihoven
Inf. portál Karvina.info
Domácí knihovnička
M. V. S.

Klínové písmo

Lidé si již před mnoha tisíci lety předávali informace pomocí kreseb, znaků a obrazů. Bylo jen otázkou času, kdy se začne vyvíjet písmo. Písmo v pravém slova smyslu však vzniká teprve ve chvíli, kdy se vytváří uspořádaný soubor znaků a symbolů, kterým mohou jeho uživatelé zachytit, co si myslí, co cítí a nebo co jsou vlastně schopni vyjádřit.


Takový systém samozřejmě nevznikne ze dne na den. Dějiny písma jsou dlouhé a složité. Prvopočátky najdeme mezi řekami Eufrat a Tigris ve starověké Mezopotámii. Tuto oblast rozkládající se dnes od Perského zálivu až po Bagdád obývali v období od 6. do 1. tisíciletí před Kristem Sumérové a Akkadové. I když byly tyto národy sobě zeměpisně blízko, jejich jazyky byly naprosto odlišné. Byly to velice civilizovaní lidé. Obyvatelstvo tvořili úředníci, kněží, obchodníci, ale také rolníci a pastevci. Tímto se také vysvětlují nápisy na prvních hliněných tabulkách objevených v Sumeru, kde stával velký chrám města Uruku. Na těchto tabulkách bylo jakési chrámové účetnictví.
Na tabulkách ze sumérských škol bylo pak možno vysledovat jednotlivé fáze vývoje klínového písma. První nápisy tímto "písmem" jsou zjednodušené nákresy – piktogramy.
Každý piktogram se vztahuje k určitému předmětu či osobě.
Následovaly ideogramy, které již umožňovaly vyjádření myšlenky či idee. V průběhu staletí přestal piktogram představovat předmět a jeho smysl byl dán kontextem. Kolem roku 2900 před Kristem došlo k překvapivému vývoji – původní piktogramy mizí. Účetní zpočátku ryli nápisy na hliněné tabulky rákosovým pisátkem – kalamosem, seříznutým do špičky. Sumérové začali tato pisátka seřezávat šikmo a vrývat do destiček obrazce, které měly tvar klínů a čar. Tak vznikl název pro klínové písmo. Označení pochází z latiny ze slova cuneus, což znamená klín.
Rozhodujícím pokrokem ve vývoji bylo, když se začaly využívat soustavy hlásek. Jelikož byla fonetizace písma velmi složitá, bylo nutné při čtení a psaní používat determinativy, které určovaly, zna-menáli napsaný znak předmět nebo zvuk. Od Sumérů tento způsob písma převzali Akkaďané a jejich nástupci – Babyloňané a Asyřané. Klínové písmo akkadských dialektů většinou nebylo jednoznačné – znaky mají obvykle hodnotu slabikovou, ale mohou mít i hodnotu logogramu, tzn. hodnotu celého slova. Jeden znak může být také čten několika způsoby a naopak jedna slabika může být zapsána několika různými znaky. Jak už bylo výše řečeno, čtení i psaní klínopisných textů bylo velmi složité.
Toto písmo však nepřevzaly jen mezopotamské semitské jazyky, ale i například vzdálenější indoevropská chétiština, kterou dokázal ozluštit Bedřich Hrozný a tím dešifroval danou řeč. Následně s rozmachem hláskového písma a také díky prosazení nových psacích ma-teriálů končí éra klínového písma.
(hav)

Licence Creative Commons
Časopis Sova, jejímž autorem je Regionální knihovna Karviná, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česká republika .
Vytvořeno na základě tohoto díla: sova.rkka.cz

Vydává Regionální knihovna Karviná. Číslo 27 vyąlo 01. 04. 2008.